Mezi nebem a zemí - 1.kapitola

22. června 2010 v 16:22 | Lenny^^
Psala jsem Vám, že píšu takovou povídku. Tak jsem se rozhodla, že sem dám první kapitolu. Je to divný a dlouhý. Žádná zábava. Kdo nemáte co dělat, tak si to můžete přečíst. Druhou kapitolu přdám neznámo kdy. Mám už půlku napsanou, ale nebudu to sem dávat každý den pochopitelně.
Snad se Vám bude někomu líbit.
This-my.blog.cz // Mezi nebem a zemí

''Crrrrrr'' rozezněl se školní zvonek, který žákům oznamoval konec vyučování. Hnědovlasá dívka v poslední lavici si sbalila věci a čekala na pokyn učitele, aby mohla společně se svými spolužáky odejít. Ta dívka se jmenovala Anne.
Po tom, co jí umřeli rodiče je jiná. Nikomu se nesvěřuje. Před všemi hraje uzavřenou a bezcitnou dívku. Jen ona ví, že taková doopravdy není, chová se tak jen kvůli svým spolužákům, kteří ji neustále ztrapňují a urážejí, nechce, aby bylo vidět, jak moc ji to bolí.

Konečně učitel domluvil a všichni mohli odejít. Anne se rozhodla, že si cestu domů zkrátí přes záhadný park, kam ji její pěstouni zakázali chodit. To místo nahánělo hrůzu, ale An dnes neměla náladu na další modřiny, které jí způsobují její spolužáci a tak se vydala směrem k parku. Už když vcházela na cestu, které vedla do záhadného parku, na rukou jí naskákala husí kůže, čím víc se přibližovala k onu místu začínala mít strach. ,,Proč se tak bojím?'' říkala si ,, ,vždyť se mi nemůže nic stát. zas tak hrozné to tam nebude.'' opakovala si pořád dokola. Došla těsně před park. Zastavila se před parkem. Cítila chlad, který z parku sálal. Chvíli přemýšlela, zda se má opravdu parkem vydat. Pak ale udělala krok vpřed a vešla na místo, kam měla zakázané vkročit. Rozhlédla se, nijak příjemně nalazené prostředí to nebylo. Hrobové ticho bylo slyšet všude kolem. Anne udělala opatrný krok v před a pak další a další. Šla a chtěla aby už byla na konci. Cesta se jí zdála nekonečná. Po chvíli co kráčela parkem, jakoby se za ní ozývaly kroky. ,,Kdo by tady mohl jít? Že by si někdo chtěla taky zkrátit cestu?'' Otočila se, aby zjistila kdo za ní jde, ale nikdo tam nebyl. ,,Mám jen slyšiny'' pomyslela si a šla dál. Po chvilce zase uslyšela kroky a praskání stromových větviček. Rozhodla se, že se podívá a taky tak učinila. Ale opět nic. Nikdo za ní nebyl. Anne to bylo divné a tak přidala do kroku. Kroky a praskání se ozývali znovu. Bylo slyšet, jak někdo za ní stále zrychluje. Anne začala běžet. Nejdřív jen postupně přidávala do kroku až běžela jak nejrychleji mohla. Když už nemohla a nikoho za sebou neslyšela postupně zase ubírala, až už zase normálně šla. Uši měla nastražené, aby vše slyšela a každou chvíli se za sebe podívala, jestli náhodou někoho nezahlédne. Konečně uviděla světlo na konci tmavé uličky tvořené samými stromy. Velmi se jí ulevilo a hned se pustila do běhu, aby byla co nejdříve z této hrůza venku. Sice se jí nic nestalo, ale ta cesta byla děsivá. ,,Už nikdy tam nevkročím.'' si řekla, když vyšla z parku.

Přešla silnici a prošla mezi dvěmi bytovkami a potom zamířila rovnou k jedné vysoké žluté bytovce. Nechtělo se jí čekat na výtah a tak se rozběhla do schodů. Bydleli v šestém patře, už ve třetím byla zadýchaná. To měla nejspíš z toho parku, kde běžela jako o závod. Když vyběhla až do šestého patra zamířila ke dveřím, které byly vchodem do jejich ''bytečku''. Rodiče, jak teď označuje svoje pěstouny, ještě nebyli doma. Zavřela se do pokoje, lehla si na postel a nemohla vyhnat to co se stalo v parku z hlavy. Věděla, že se tam nic záhadného nestalo, prostě jen měla slyšiny, ale podle ní na tom místě něco záhadného bylo. Ještě před půl hodinou by řekla, že do toho parku nikdy nevkročí, ale teď by měla sto chutí to tam jít prozkoumat. Jen kdyby mohl jít někdo s ní. Někdo s kým by se nebála. Bohužel nikdo takový neexistuje, protože všechny svoje přátele ztratila. V den autonehody, díky které zemřeli její rodiče, neztratila jen je, ale i všechny svoje přátele. Po nehodě, ze které jen zázrakem vyvázla živá a bez vážných zranění, žila po různých ústavech až se ve svých třinácti letech dostala do rodiny Sloanových, kteří ji už ta dva roky berou jako vlastní.

Anne z přemýšlení vytrhl hluk bouchnutí dveří. Rodiče jsou doma. Šla se s nimi přivítat a potom zalezla zpět do svého pokoje. Přemýšlela jestli jim má říci o cestě parkem a nebo má radši mlčet. Rozhodla se mlčet, alespoň prozatím.

Je to divný a nudný, já vím, ale opravdu nejsem žádnej talent na psaní :(..

KDO ZKOPÍRUJE, NEPŘEŽIJE! TAKŽE NEKOPÍRUJTE!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunny^ Sunny^ | Web | 22. června 2010 v 19:12 | Reagovat

Náhodou se mi to fakt líbí :) hezky tajemný ;)

2 katty katty | Web | 22. června 2010 v 19:15 | Reagovat

Divný?nudny?to v žádnym případě. Krásný a napínaví...sem moc zvědavá na pokračování

3 renesmee18 ... ♥♥ renesmee18 ... ♥♥ | Web | 23. června 2010 v 10:01 | Reagovat

úúúžasnýý !!! O_O

4 Lenny^^ Lenny^^ | Web | 23. června 2010 v 13:27 | Reagovat

Děkuju :).. ♥♥

5 Nessie your Aff <3 Nessie your Aff <3 | Web | 23. června 2010 v 16:06 | Reagovat

Je to fakt krásný a napínavý <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama